neděle 12. března 2017

Biblický enneagram - typ 3

Trojka se snaží být nejlepší ve všem, co dělá, a celkem snadno dosahuje uznání a výborných výsledků. Je úspěšná a daří se jí skoro ve všem, do čeho se pustí. S tím, co dělá, se hluboce ztotožňuje, protože zastává názor, že hodnota člověka do značné míry závisí na tom, co dokázal a jakého uznání dosáhl. Většinou mívá tolik práce, že své pocity a přemýšlení o sobě nechává stranou, aby stihla všechno, co je třeba. Vždycky má co na práci, a tak si jen málokdy dovolí jen tak sedět a nic nedělat. Je netrpělivá, když ji lidé zdržují a plýtvají jejím časem. Někdy by nejraději sama dokončila práci, kterou někdo dělá příliš pomalu. Je ráda, když může být v každé situaci nad věcí. Je soutěživá, ale také dokáže být dobrým spoluhráčem. Umí motivovat a povzbuzovat druhé.

Motto: Svět si cení šampiónů, já a selhat? Pro všechno na světě, to nemohu dopustit. Práce je zábavnější než zábava.

Obvyklé chování: pragmatické, sebevědomé, kariéristické.
Nevykoupené chování: bezzásadové, podvodnické.
Vykoupené chování: kompetentní, upřímné, spolehlivé.

Vlastnosti Krista:
cílevědomost, ráznost, předvídavost.
Kořen hříchu: lež (podvod).
Co nemá ze sebe: opravdovost, poctivost.

Smýšlení o sobě:
mám úspěch.
Cítí se dobře (a to i v duchovním životě), když je: úspěšná, kompetentní a efektivní.
Styl mluvy: získávající, úchvatný.
Biblické postavy: Jákob, Petr?, Pilát?

Ježíš podle Trojek – vedení a vítězství

Jaký by byl Ježíš, pokud by zůstalo jen u toho, co je blízké Trojkám? Čeho si budou při četbě a zvěstování Nového zákona všímat více než ostatní typy? Co je na Ježíši přitahuje a v čem by chtěly být stejné jako On? Kterých vlastností Krista si budou vážit a které je zase budou stresovat? Co jim z Ježíšova života zachutná a co se jim naopak bude zdát nestravitelné? V čem zůstává jejich subjektivní poznání Krista omezené, jednostranné a biblicky nevyvážené? Kdy mají tendence biblickou zvěst tunelovat? A co jim naopak může pomoci, aby svého Spasitele poznaly ve vší biblické plnosti?

Ježíš věděl, čeho chce dosáhnout a šel přesvědčivě za svým cílem. Tématem jeho pozemského života bylo zvěstování Božího království, které kolem sebe dokázal prezentovat strhujícím způsobem. Jeho život nedeformoval strach, pasivita, nerozhodnost či pochybnost, naopak, evangelia nám Ježíšovu službu představují v dynamickém až strhujícím rytmu. Stále na cestách, stále aktivní, stále výkonný jako ten, koho je možné následovat. Neměl stanovené úřední hodiny, kam by za ním mohli lidé přicházet, naopak On sám aktivně, programově a cíleně procházel Izraelem. Dokázal přitom oslovit všechny generace, muže i ženy. Uměl diskutovat s učenci, rybáři, s ženami i dětmi a vládl uměním mocně se dotknout každého lidského srdce. Následovaly ho nejenom angažovaní jednotlivci, ale i celé zástupy. Byl v tom nadmíru úspěšný. Ježíš měl dokonce viditelný ohlas i za hranicemi své země, když i tam dokázal oslovit mnoho lidí. Kolem sebe shromáždil tým nejbližších spolupracovníků, které jako schopný manažer dokázal najít a později i nadchnout k tomu, aby jej následovali. Výslovně jim řekl: Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo (J 15,16). Měl charizmatické vůdcovské vlastnosti. Vyhledával si spolubojovníky, svým příkladem je motivoval, aby mohli pokračovat v tom, co započal. Své učedníky vedl k tomu, aby jednali samostatně a zodpovědně, ostatní zval k jednoznačným a konkrétním životním rozhodnutím, k obrácení a novému životu víry.

Ježíš byl cílevědomý, rázný a dokázal předvídat. Každou Trojku přitahuje, že Ježíš na své okolí působil jako přirozený vůdce, který se ani navenek nestyděl prokazovat mimořádné schopnosti. Ježíšův život byl korunován vítězstvím nad hříchem, nad peklem, nad smrtí i nad ďáblem. Tak se zrodilo největší vítězství všech dob, které věřící Trojky viditelně inspiruje. Ovšem neúspěch jej nenechával lhostejným. Ve chvílích, kdy se mu nedařilo naplnit svůj program, řekl: Jeruzaléme, Jeruzaléme... kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste (Mt 23,37).

Ježíš hrál s otevřenými kartami a nedával plané sliby, kterým by později nemohl dostát. Jeho život měl hodnotu, cenu, význam i hluboký smysl. Pohyboval se zřetelně k vytyčenému cíli a svůj program dokázal nejen přesvědčivě formulovat, ale i prezentovat. Nejenom jeho kázání, ale i všechna podobenství a příklad vlastního života inspirují až dodnes nové a nové generace jeho následovníků. Ježíš byl stále ve službě. Nikdy si nevzal dovolenou. Proto základním biblickým tématem, které Trojky nenechává chladným, je učednictví a následování, práce pro Boží království, nasazení pro evangelium a přinášení konkrétního ovoce. Zůstávat v týmu Ježíše Krista a pracovat pro Boží království je strhující životní výzvou, perlou a pokladem, pro které stojí všechno ostatní opustit (Mt 13). Vždyť i sám Ježíš dokázal obětovat svůj život pro hodnoty, kterým věřil. Trojkám se někdy vytýká, že se příliš ztotožňují se svou prací, kterou až jakoby považují za smysl svého života, ovšem i na Ježíši je nadmíru patrné, že jeho práce je celý jeho život. Každou Trojku navíc osloví skutečnost, že z mnoha situací vyšel jako vítěz. Bojoval s pokušitelem čtyřicet dní na poušti (Mt 4,1-11), aby se hned po svém vítězství pustil do veřejné služby, ve které opakovaně prokázal autoritu nejenom nad tím zlým, ale i nad nemocemi a přírodními zákony. Poroučel větru i rozbouřenému moři, které se na jeho pokyn utišily. Lidé kolem něj žasli a říkali: Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře (Mt 8,27)?

Hřích Trojek

Hříchem Trojek je lež. Nebude to hned donebevolající podvod, nýbrž opakované přibarvování nebo odbarvování skutečnosti. Tlak úspěchu, kterému jsou Trojky vystaveny, a podle kterého vnímají svou vlastní hodnotu, je vede k podvádění. S jedním člověkem budou o něčem mluvit tak, a s druhým o stejné věci raději trochu jinak, protože Trojky potřebují na druhé zapůsobit. S pravdou proto zacházejí jako chameleóni, kteří mění barvu podle toho, jak je aktuálně potřeba. Skutečnost je v jejich podání vždycky trochu elastická. Dá se ohnout tím či oním směrem, aby Trojka vypadala co možná nejlépe. Navenek o sobě vytváří takovou image, která dobře vypadá, dobře se prodá a přinese potřebný zisk. Nejde však o hrubé lži, jsou to spíš jemné nadsázky, lakování na růžovo, zastírání problematických stránek, přehnané zdůrazňování předností apod. Trojka sama je dokonce schopná své vlastní sebeprezentaci uvěřit. Je to typ, který hraje divadlo před druhými, ale i před sebou, ba co víc, lidé kolem hru Trojek většinou slepě přijímají, protože všechno se v jejich podání jeví tak hodnověrné. Téměř každá Trojka působí velice jistě, a proto vzbuzuje dojem, že ví, co dělá. Proto také své okolí dokáže nadchnout, vždyť přece tak krásně mluví. Dokáže prodat všechno, neboť prodává především sama sebe. Jenže Trojky tím často kloužou jen někde na povrchu, jejich tématem je blýskavý a oslnivý obal, nikoli hluboký obsah. K čemu hloubky, když povrchnost funguje a když tolik lidí nabízené zboží koupí? Pravda je v podání Trojek to, co funguje.

Ježíš nebyl totožný s omezenou představou Trojky

Když se vrátíme zpátky k Bibli, můžeme se ptát, co právě Trojkám může pomoci? V čem má být jejich jednostranné smýšlení změněno? V čem všem mají dělat pokání? Jak má Trojka žít a co má dělat, aby se nezakonzervovala pouze ve svých životních postojích? V čem se má nechat oslovit, vykoupit a změnit, aby i její původní smýšlení bylo proměněno? Vždyť už víme, že v Novém zákoně nejde jen o proměnu nevěry ve víru. Jde zároveň o proměnu celého našeho nitra, našich vnitřních postojů i motivů. Jinak bude Ježíše vidět Trojka pod vlivem svého vnitřního temperamentu a jinak bude reagovat ta, která neustrne jen sama v sobě.

Trojka se musí naučit, že skutečné vítězství přichází pouze skrze oběť. Než Ježíš vystoupil na nebesa, prošel smrtí na golgotském kříži. Uvnitř Trojky je mnoho věcí, které musí shořet. Ne nadarmo Ježíš řekl: Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek (J 12,24). Trojky totiž stále vzhlížejí vzhůru, jsou ctižádostivé a mají vnitřní ambice vítězit. Vítězství v Božím království však není založeno na tom, že někdo je lepší než druhý. Aby Trojky mohly být proměněny, musejí obvykle projít nějakou krizí, hlubokým otřesem nebo osobní prohrou, protože pouhá slova jim k opravdové pokoře nepomohou. Bible nás učí, že cesta nahoru vede nejprve směrem dolů, skrze oběť sama sebe. „Jedině tato naděje může Trojku uchránit před fixací na úspěchy, na jistoty postavení a peněz, před minutím pravého životního cíle. Její život nesmí být založen na vlastních hodnotách, nýbrž na Boží vůli. Sám Ježíš přece řekl: Hledejte především království Boží a jeho spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno (Mt 6,33). Tomu se každá Trojka musí znovu a znovu učit, protože má víc než ostatní dostatek schopností zajistit si dobré bydlo sama. Umět ale obětovat sám sebe, své plány, své schopnosti a třeba i svou budoucnost, umět se zříct rozběhnutého podnikání, vydělávání peněz či osobních jistot, odmítnout kvůli Pánu Bohu budování vlastní firmy, osobní prestiže nebo ambice něčeho mimořádného dokázat, patří k základním úkolům každé Trojky. Život totiž nemá hodnotu jen v tom, co člověk vykoná. Je třeba sestoupit mnohem hlouběji. Povrchní obrácení je falešné obrácení, povrchní pokání zůstává zbytečným tlacháním. S Pánem Bohem není možné hrát lacinou hru. Není možné s ním smlouvat, zda by bylo možné se obětovat jen tak napůl. Ježíš to v jednom případě vyjádřil slovy: Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým potom pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku (Mt 6,24). Kristus se tak staví do cesty přirozenému temperamentu člověka a ukazuje mu, že On sám je jiný, než si ho Trojky představovaly povrchním způsobem vnímání světa. I když měl autoritu a vůdcovské schopnosti, uměl se pokořit, trpělivě sloužit a svůj život bez jakýchkoli nároků obětovat.

Další věcí, kterou obzvlášť Trojky potřebují slyšet, zůstává Ježíšova výzva: Vaše slovo buď ano, ano - ne, ne; co je nad to, je ze zlého (Mt 5,37). Mají totiž trvalé potíže s mluvením, protože hovoří tak, aby se jejich slova líbila druhým. Pravda tím však často bere za své. Takovým se Ježíš staví do cesty a upozorňuje je, že ani slova nejde užívat jako žonglování s míčky. On sám lidi nebalamutil líbivými slovy. V zásadních chvílích dokonce mlčel, nepoužil svou mimořádnou schopnost promluvit ke své obhajobě, i když k tomu měl příležitost: Tu velekněz vstal, postavil se uprostřed a otázal se Ježíše: Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí? On však mlčel a nic neodpověděl (Mk 14,60-61).

Trojky čtou Bibli pragmaticky a zajímají je výhradně věci, které fungují. Možná i proto sklouzávají k povrchním řešením. Po čtyřicetidenním půstu na poušti vyzývá satan Ježíše, aby z kamenů udělal chleby. Ježíš ho však odmítá: Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst (Mt 4,4). Trojky velmi lehce sáhnou po rychlém řešení. Od Pána Ježíše se však musí učit pravý opak. Umět čekat patří k základním projevům víry. Ne nadarmo je i trpělivost zařazena mezi ovoce Božího Ducha (Ga 5,22). Když lidé chtějí Ježíše, poté co zázračně rozmnožil chleby, zvolit za svého krále, stáhne se. To není jeho cesta. Ježíš se vzepřel pokušení Trojky: vyhledávat úspěch bez ztroskotání a selhání, zázrak jako veřejnou podívanou, vítězství bez kříže, život bez smrti. Proto nazývá také Petra satanem, když nechce připustit, že cesta jeho Mistra vede ke kříži (Mk 8,33). Jde také o to, aby Trojka čelila sebekriticky vlastní nepoctivosti a nutkání k úspěchu. Pokud je věřícím člověkem, chce být úspěšným věřícím člověkem, pokud je starším sboru, chce být úspěšným starším sboru, pokud je kazatelem, chce být úspěšným kazatelem. V Božím království však nejde o úspěch, ale o věrnost a v tom je obrovský rozdíl.

To souvisí s tím, že Trojka vztahy s druhými lidmi často pokládá za zdržení a cítí se v nich vnitřně nejistě, ač byste to do ní nikdy neřekli. Vždyť je třeba udělat ještě tolik práce, na nějaké povídání s kamarády prostě není čas. A protože Trojky jsou přirozeně zacíleny na projekty, nikoli na vztahy, musí se od Ježíše opakovaně učit, že základem křesťanství není jen láska k Bohu, ale i láska k bližnímu. Umět plakat s plačícími a radovat se s radujícími (Ř 12,15), udělat si čas na lidi, být jim oporou, přítelem, pastýřem a nikoli jen šéfem patří k dalším životním úkolům většiny Trojek. Ježíš přece přišel ne kvůli svému projektu, ale proto, aby člověka spasil. Nešlo mu o jeho pracovní program, ale o spasení lidí. Jeho zrak byl zaměřen na lidi, nikoli na věci, a i tím se Trojkám staví do cesty v tom, co ony samy ve své přirozenosti na Ježíši nejsou schopny hned rozpoznat.

Pozvání pro Trojky – od lži k pravdivosti

Trojka chce v očích ostatních zůstávat tou nejlepší, proto se uchyluje ke klamu. Sice prokazuje nesmírnou zdatnost, ale podvádí přitom druhé i sebe. V jejím životě však jde o to, aby se od lži obrátila k pravdivosti. Pokud se neobrátí, zůstane jednání Trojky bezzásadové, podvodnické nebo kariéristické. Když však ukáže poctivost, bude to znamením přítomnosti Božího Ducha, neboť ji nemá sama ze sebe. Pozvání pro Trojky zní: Mluvte každý svému bližnímu pravdu (Za 8,16). Milujte druhé nejenom kvůli tomu, čeho dosáhli. Odkládejte povrchnost a směřujte do hloubky. Zachovávejte den odpočinku, abyste svou prací neporušovali Boží řády. Svou lež vyznávejte jako hřích.

Počátkem duchovní proměny každé Trojky je skutečnost, že v jejím životě se místo falšování skutečnosti začne objevovat pravdivost. Ta může být viditelným znamením, že její obrácení bylo vskutku hluboké, protože zasáhlo samotnou podstatu osobnosti. Pokud však svůj život trvale naplňuje přibarvováním či odbarvováním pravdy, jak může tvrdit, že Božím slovem byla formována, když nevidí ani svůj základní hřích?

pokračování (typ 4) příští neděli





sdílet:

0 komentářů:

Okomentovat

Sleduj blog e-mailem