neděle 5. února 2017

Kázání na Řípu :-)

výkladová fantazie, nic víc…

K a p i t o l a   p r v n í
Rodokmen
Jošefův původ sahá přes otce vlasti až k Přemýšlivcům. Nejstarším Vráťovým synem byl Václav, náš zářijový patron. Bolek, Vaškův bratr, zplodil syna stejného jména. Po druhém Bolkovi to pak šlo takto:
Olda – Břéťa,
Břéťa – druhý Vráťa,
druhý Vráťa – první Vláďa,
první Vláďa – druhý Vláďa,
druhý Vláďa – Přemek první Ota,
Přemek první Ota – I. Václav,
I. Václav – Přemek druhý Ota,
Přemek druhý Ota – II. Václav,
II. Václav – Přemýšlivá Eliška.
Z Přemýšlivé [1] Elišky pak vzešel otec vlasti, zvaný též Karel, co měl IV. manželky.
[1] var.: …z promýšlené (ve smyslu "plánované")

Na těch čtrnáct generací navázala další jména, jako třeba ryšavý Zikmund, jeho dcera Bětka, Láďa Pohrobek, nebo ten druhý Jagellon. Mezi další slavné Čechy patří i poděbradský Jirka, druhý císařský Ruda, neurozený Ámos Učitel, Maruška Terezka a František první Pepa, i když byl vlastně Vídeňák. Kvůli tomu ho Cimrman chtěl také vyškrtnout. Po návratu ze zajetí přišli Tom a Džery Masařík a jakýsi Beneš zvaný Dekret. Po velké válce se pak v té krajině narodil Pepa, muž Marie, a nakonec sám Jošef, kterému říkali Král. Vlastně i tak se dostal až k nám [2].

Shrňme si to. Celý ten známý příběh se odehrál také v Čechách. Od Přemýšlivců se dostal až k otci vlasti. Pak tu bylo několik plamenných kazatelů, jednooký Trocnov, re® Formátoři a protire® Formátoři. Také  d l o u h á v á l k a, [rakouské zajetí], další dvě VELKÉ VÁLKY a komuNicmus. Výčet uzavírá Pepa, Mariin manžel, ze které se narodil Jošef.
[2] … z života čistého, z rodu královského, nám, nám, na-ro-di-il se!

Narození
S Jošefovým narozením to bylo tak. Jeho maminku zasnoubili pro Pepu. Ale ještě před tím, než se ti dva sešli, ukázalo se, že je v jiném stavu. Pepa svou snoubenku nechtěl vystavit sousedským drbům ani šetření sociálky, proto se rozhodl, že se v tichosti rozejdou. Když už to chtěl udělat, ukázal se mu ve snu anděl a řekl mu: „Pepo, neboj se s Marií oženit! Co v ní počalo žít, je z Božího Dechu. Narodí se jí syn, kterému dáš jméno Jošef. Právě on vysvobodí svůj lid z jeho selhání a hříchů.“ To všechno se stalo, aby se splnila stará předpověď: „Panna počne, tak se jí narodí syn. Dají mu jméno, které ukáže, že Bůh stále zůstává s námi :-)“ Když se Pepa probudil, udělal všechno přesně tak, jak mu ten anděl řekl. A s Marií se oženil. Ale nic spolu neměli až do doby, než se jí narodil syn. Začali mu pak skutečně říkat Jošef.

K a p i t o l a   d r u h á
Akademici
Jošef se narodil v moravských Chlebovicích, bylo to někdy za Husáka. V té době přijeli do Prahy akademici z Východního svazu a vyptávali se: Kde je ten český král, který se právě narodil? Viděli jsme u nás doma jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit. Když to prezident uslyšel, dostal strach a s ním i celá Praha. Svolal všechny profesory, biskupy a historiky a vyptával se jich na místo, kde se má nový král narodit. Oni mu odpověděli: „V Chlebovicích, na Moravě. To se ví už celá staletí. Tenkrát také nechali zapsat do Kroniky: Chlebovice, vy přece nejste poslední na Moravě, z vás jednou povstane ten, kdo povede svůj lid. Podobně jako pastýř vodí své ovečky.“

Prezident akademiky tajně pozval na Hrad a podrobně se jich vyptával, kdy a kde se ta neznámá [3] hvězda objevila. Pak je poslal do Chlebovic se slovy: „Jděte a důkladně pátrejte po tom dítěti. Pokud se něco dozvíte, pošlete mi hned zprávu, abych i já uctil jeho narození.“

A pozor! To světlo, které před časem viděli doma na východě, jim svítilo na cestu, až je zavedlo přesně až k místu [4], kde bylo to dítě. Měli z toho velikou radost :-) Vešli dovnitř a uviděli dítě s Marií, jeho maminkou. Tam se mu také poklonili. Pak mu předali své dary - zlato, léky a vzácnou kosmetiku. A protože se jim v noci zdálo, aby se k prezidentovi už nevraceli, odjeli domů jinou cestou.
[3] neschválená
[4] N 49°39.36450', E 18°16.79650'



Emigrace
Když byli všichni pryč, měl Pepa sen, ve kterém se mu znovu ukázal anděl. Ten mu řekl: „Vezmi celou rodinu a rychle odjeď do Rakouska. Zůstaň tam tak dlouho, dokud ti neřeknu, protože prezident bude usilovat dítěti o život.“ Pepa se probudil, ještě tu noc sbalil syna i s jeho maminkou a všichni rychle odjeli. V Rakousku zůstal až do prezidentovy smrti. Vlastně se tím splnila dávná předpověď: „Svého potomka jsem povolal ze země jižních sousedů.“ Když prezident přišel na to, že ho návštěva z Východního svazu podvedla, začal běsnit. V Chlebovicích a blízkém okolí nařídil likvidaci všech chlapců do dvou let. Jejich věk odhadl podle výpočtů těch akademiků. Tak se splnila další stará předpověď: „Je slyšet pláč, nářek a kvílení. Maminka oplakává své syny a nedá se utěšit, protože jí zemřeli.“

Později, když už byl prezident na pravdě Boží, se Pepovi ve snu znovu ukázal anděl a pobídl ho: „Běž s dítětem i jeho matkou zase domů, protože už je po sametové revoluci. Navíc ti, kdo vám ukládali o život, sešli věkem.“ Pepa poslechl a z Rakouska se vrátil. Měl ale strach, protože na Moravě se dostal k moci někdo z prezidentových blízkých :-( Usadil se proto na další pokyn ve snu v Čechách, ve Vrbové Lhotě. Tím se splnila další dávná předpověď, že Králi budou říkat Vrbovský, protože bude jako čerstvě pučící proutek.

K a p i t o l a   t ř e t í
Jan Vodák
V té době se objevil nějaký Jan, zvaný Vodák. Své působení zahájil v Boubínském pralese veřejným provoláním: „Změňte svůj život, myšlení i jednání, protože nebeské království je blíž, než si dokážete představit.“ Jan je vlastně ten, kterého kazatel Husmistr předvídal už kdysi dávno. Proto o něm tehdy napsal: „Z pustého místa zazní hlas, aby lidé připravili cestu Králi a odstranili z ní všechny překážky“. Jan sám nosil kožený plášť, kožený pás, pojídal kůrovce a med lesních včel. Chodili za ním lidé z okolí Vltavy a také z celých Čech, dokonce i Pražáci. Nechávali se ve Vltavě omývat vodou, aby tím dali veřejně najevo svá selhání a hříchy.

Když Jan viděl, že očistit by chtěli i někteří poslanci a další známé celebrity, řekl jim: „Myslíte si, že se z Božího soudu vykroutíte jako hadi? Dokažte také svým jednáním, že jste se skutečně změnili! Nemyslete si, že vám před Bohem pomůže vaše postavení, známosti nebo snad někdo ze slavných předků. Bůh svůj lid může vytvořit tady z těch obyčejných pařezů, jako i z lidí, kterými vy Češi tak často pohrdáte. Sekeru k tomu má už připravenou. Člověk, který nežije viditelně proměněným životem, je jako strom bez ovoce. Každý takový bude brzy poražen a spálen. Já vás čistím vodou, abyste se změnili. Ten ale, který přijde po mně, je mocnější než já. Jemu bych se neodvážil očistit ani boty. On vás pročistí svým svatým dechem a ohněm. Ve svých rukou už drží lopatu, kterou oddělí dobré od zlého. Úrodu shromáždí do sýpky a odpad do spalovny. Přesně tak rozsoudí všechny lidi, jedny k věčnému životu a druhé k odsouzení. A oheň té spalovny nikdy nezhasne.“

Křest
V té době přišel k Vltavě i Jošef, aby ho Jan také omyl. Ten se ale viditelně zdráhal. Řekl mu: „Já bych měl být očištěn od tebe, a ty to chceš po mně?“ Jošef mu odpověděl: „Jen to teď, prosím, udělej. Spravedlivý Bůh to tak chce.“ Jan mu už víc nebránil a Jošefa v té vodě také ponořil. Když se Jošef vrátil na břeh, otevřelo se nebe a bylo vidět, jak na něj sestupuje sám Bůh jako holubice. V tu chvíli se shůry ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, moje veliká radost :-)“

K a p i t o l a   č t v r t á
Pokušitel
Boží Dech vyvedl Jošefa na pusté místo. Tam ho pokoušel sám ďábel. Když už se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, úplně vyhladověl. V tu chvíli se k němu začal lísat pokušitel se slovy: „Jestli jsi Boží Syn, řekni, aby se tady z těch kamenů staly chleby!“ On však na to odpověděl: „V Knize je psáno, že člověk nemůže vyžít jen z pouhého chleba. Hlad svého nitra utiší až Božím slovem.“ Ďábel ho tedy vzal do hlavního města, postavil na věž státního Víta, a řekl: Jestli jsi Syn Boží, seskoč dolů! Vždyť v té tvé Knize je přece psáno, že Bůh ti přidělí ochranku, aby tě vlastními těly chránila, pokud by se ti mělo stát něco zlého. Jošef mu pohotově odpověděl: „V té Knize je ale psáno i to, abys nepokoušel svého Boha a Pána.“ Pokušitel ho tedy postavil na vysokou horu, kde mu ukázal bohatství, moc a slávu celého světa. A tam mu také řekl: „Tohle všechno ti dám, když se se mi pokloníš a uznáš moji moc.“ Jošef ho okřikl slovy: „Odejdi, Satane [5]! V Knize je přece napsáno: Uctívat budeš jen Pána, svého Boha!“ Ďáblovi tak nezbývalo nic, než odejít s prázdnou. Jošefa v tu chvíli obklopili andělé a obsluhovali ho.
[5] Některé rukopisy uvádějí: „Odejdi, Sparťane!“

První kázání
Když se Jošef dozvěděl, že Jana nečekaně vzali do vazby, rozjel se znovu po Čechách. Nezůstal ale ve Vrbové Lhotě, na čas se usadil v Plané nedaleko Lipna. Tam byly kdysi Sudety. Tím se splnila další stará předpověď Kyrila a Medojeda: „V zemi koruny české [6], za Vltavou směrem k jezeru, je území cizáků. Lid jeho temné minulosti uvidí veliké světlo. Nad všemi, kdo bydlí na místech stínu a smrti, zazáří světlo.“ Od toho dne začal Jošef kázat: Změňte svůj život, myšlení i jednání, protože nebeského království je blíž, než si dokážete představit.
[6] Některé slovníky doplňují směnný kurz „koruny české“ na Euro před intervencí ČNB.

První učedníci
Když procházel podél Lipna, uviděl dva rybáře, jak připravují výlov. Šimona, kterému říkali Skalník a jeho bratra Ondřeje. Jošef na ně zavolal: „Pojďte za mnou, udělám z vás rybáře lidí!“ Ti dva okamžitě všeho nechali a vyrazili za ním. O kousek dál měli jiní dva bratři, Jakub a Jan spolu se svým otcem známou rybářskou firmu Zebedeus &synové s.r.o. Stejně zavolal i je. Hned opustili loď i svého otce a šli za ním.

Poprvé na veřejnosti
Jošef pak s nimi chodil po Čechách a promlouval v kostelech a modlitebnách. Vyprávěl o Božím království, uzdravoval nemocné, slabé a postižené. Mnoha lidem tak vrátil chuť do života :-) Zpráva o něm se brzy rozkřikla až na Moravu a Slezsko, takže k němu přiváděli i jejich nemocné, všelijak ztrápené, posedlé, na duši sevřené i ochrnuté a on je uzdravoval. Táhly se za ním celé davy, a to nejen z Čech, ale i dalších míst.


K Á Z Á N Í   N A   H O Ř E   Ř Í P

ale teď už raději bez nadsázky...

K a p i t o l a   p á t á
O blahoslavených
Když Jošef viděl tolik lidí, vystoupil se svými učedníky na Říp, tam se posadil a začal je učit: Pán Bůh má blízko k lidem, kteří jsou chudí ve svém duchu. Můžete jim blahopřát, protože takovým patří nebeské království. Bohu milí jsou i zarmoucení, Bůh je nakonec potěší. Blahoslavení jsou také ti, kdo si na ostatních nechtějí nic vyhádat. Takoví dostanou dědictví od Boha. Bohu milí zůstávají i ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti. Jejich touhy budou naplněny. Blahoslavení jsou milosrdní. Sami totiž dojdou milosrdenství. Blahoslavení jsou i ti, kdo mají čisté motivy, protože takoví uvidí Boha. Dobře je těm, kteří působí pokoj. Jednou je nazvou Božími dětmi. Lidé milí Bohu jsou i všichni, kdo jsou kvůli němu pronásledováni. Právě takovým patří nebeské království. Blaze vám, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat, vymýšlet na vás všelijaké lži nebo falešná obvinění. Máte důvod k radosti, dokonce k velké oslavě, protože v nebi vás pak čeká veliká odměna. Navíc v tom nejste sami, podobě jednali s Božími lidmi i v minulosti.

O soli a světle
Jste na zemi jako sůl. Když ale sama sůl přestane být slaná, čím ji osolíte? Taková se už k ničemu nehodí. Vyhodí se ven a lidé ji zašlapou do bláta. Jste na světě jako světlo. Rozsvícené město jen těžko nějak skryjete. A když v domě rozsvítíte lampu, taky ji nikam neschováváte, ale postavíte ji tak, aby byla dobře vidět. Ať se i na vás ukáže skutečná proměna života. Lidé pak kvůli tomu vzdají úctu Bohu.

O Starém zákoně
Nemyslete si, že jsem přišel rušit staré Boží zákony a jeho přikázání. Naopak, jsem tu kvůli tomu, abych je všechna místo vás splnil. Ano, je pravda, dokud trvá nebe a země, ani písmenko, ani jediná čárka z té staré Knihy neztratí svou platnost. Všechno se nakonec vyplní. Každý, kdo by chtěl rušit nejmenší slůvko, které přišlo od Boha, zůstane v nebeském království jako úplně poslední. Ten ale, kdo podle něj jedná a vede k němu i další, bude prohlášen za velikého. Pamatujte si, pokud se do Božího království opravdu chcete dostat, musí vám jít o víc než jen o formální splnění Božích zákazů a příkazů. Když budete se spravedlností zacházet jako někteří politici nebo lobisti se svými právníky, určitě se tam nedostanete.

O zabití
Dám vám pár příkladů: Z Desatera znáte přikázání „nezabiješ“. Ten, kdo by zabil, musí před soud. Podstata toho slova je však mnohem hlubší. Odsouzen bude už ten, kdo se hněvá na svého bratra nebo jej bezdůvodně ponižuje. A kdo jej dokonce zatracuje, sám bude v pekle zatracen. Když chceš svůj vztah k Bohu dát do pořádku a přitom si uvědomíš, že jsi někomu ublížil, nejprve se s takovým člověkem usmiř. Teprve potom hledej pomoc u Boha. Se svým protivníkem se domluv dřív, než bude pozdě. Je to podobné jako při exekuci. Kdo své dluhy nechá dojít až tam, skončí třeba i ve vězení. A to ti říkám, nedostaneš se z něj dřív, dokud nesplatíš své hříchy do poslední koruny.

O cizoložství
Nebo další příklad: Znáte přikázání „nebudeš cizoložit“. I tady je podstata hlubší. Když muž touží po jiné ženě, už tím jí je nevěrný. Udělej všechno pro to, abys takovému pokušení odolal. I kdyby tě svádělo jen jedno oko nebo jen jedna ruka, zbav se toho. Oko vyloupni a ruku usekni. Je lepší, aby ses toho, co tě svádí k hříchu, trvale zbavil, než aby tě to celého strhlo do pekla.

O rozvodu
Víte také o tom, že když se manželé rozvádějí, stačí, aby se spolu vypořádali soudně. Podstata Božího zákona však ukazuje na něco jiného. Kdo se rozvádí, aniž by mu ten druhý byl nevěrný, sám toho druhého uvádí do nevěry. A kdo se pak s takovým ožení nebo vdá, také tím cizoloží.

O vlastních slovech
Také dobře víte, že se nemá podvádět. Když lidem něco slíbíš nebo dokonce podepíšeš smlouvu, splň všechno, jako kdyby ses tím zavázal samému Bohu. Svá slova při tom nezaštiťuj věcmi, které ti jsou vzácné, ani ničím jiným, co tě převyšuje. Nic z toho ti stejně nepatří. Nedávej všanc svou vlastní pověst, vždyť sám od sebe nedokážeš způsobit ani to, aby ti rostly blond nebo černé vlasy. Ať vaše ano, které říkáte nahlas, je stejným ano, které máte v srdci. A když někomu říkáte ne, ať to odpovídá tomu, jak to doopravdy myslíte. Jinak jsou vaše slova od zlého.

O spravedlnosti
Ve staré Knize je také napsáno: „Oko nahradíš okem. Zub nahradíš zubem.“ Nejde jen o vnější věci. Zlému člověku neoplácejte stejnou mincí. Když ti někdo uštědří políček, raději mu nastav druhou tvář. A když se s tebou chce soudit, aby tě připravil o košili, nech mu i kabát. A když máš splnit nějakou povinnost, udělej to hned dvakrát. Tomu, kdo tě prosí, dej, a od člověka v nouzi se neodvracej.

O nepřátelích
Také vás kdysi učili, abyste milovali své přátele a proti nepřátelům bojovali. V Božím království jde o něco jiného. Milujte i své nepřátele. Za ty, kdo vás nenávidí, se modlete, žehnejte jim a prokazujte dobré věci. Tak budete Božími dětmi. Otec v nebi přece také dopřává světlo dobrým i zlým a déšť z nebe posílá všem, kdo ho ctí, i těm, kdo jím pohrdají. Co děláte zvláštního, pokud projevujete lásku jen těm, kteří vám ji oplácejí? Cožpak to samé nedokážou dělat i zločinci? A co děláte zvláštního, když se budete přátelit jen se svými blízkými? Kvůli tomu ještě nepotřebujete věřit v Boha. Nechte se proměnit k dokonalosti Otce v nebi!

K a p i t o l a   š e s t á
O dobročinnosti
Dobré skutky nedělejte kvůli tomu, abyste jimi získali obdiv druhých, jinak odměnu od Boha nezískáte. Vlastní dobročinnosti nedělejte žádnou reklamu. Když chceš někomu pomoct, nechlub se, jak se někteří pokrytci rádi ukazují na billboardech. Tak si vlastně svou odměnu vybírají předčasně. Pomoc druhým není veřejné divadlo. Pomáhej skrytě, tvůj nebeský Otec přece všechno vidí. Jednou ti to také veřejně odplatí.

O modlitbě
Podobné je to s modlitbami. Když se modlíte, nedělejte to tak, abyste před ostatními vypadali zbožně. Když se někdo modlí k lidem, jak může získat odpověď od Boha? Když se modlíš, zůstaň při tom sám a raději za sebou ještě zamkni. Pak se modli ke svému Otci, který tam zůstává s tebou, i když ho nevidíš. Ten, který vidí, co je lidem skryto, ti odplatí. A když se modlíte, nemnožte prázdná slova jako ti, kteří si myslí, že Boha umluví délkou opakovaných frází. Otec v nebi přece ví, co potřebujete, dokonce ještě dřív, než mu to stačíte všechno říct. Proto se modlete takto:

Otče náš, který jsi v nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i v Evropské unii !!!
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

Když odpustíte lidem, čím vám ublížili, pak i vám odpustí váš nebeský Otec. Když jim ale neodpustíte, potom ani vy s Božím odpuštěním počítat nemůžete.

O modlitbě s půstem
Když svou modlitbu podpíráte půstem, nedělejte to tak, aby to na vás bylo vidět. Raději se dobře upravte, aby to na vás nikdo nepoznal. Ať o tom ví jen Otec v nebi, který vidí všechno, co lidem zůstává skryto. Jedině tak získáte Boží odměnu.

O pokladech
Přestaňte hromadit poklady na zemi, protože tady o ně stejně jednou přijdete. Poklady si skládejte pro nebe. Tam se totiž nic nezkazí. O vaše bohatství v nebi vás nikdo nemůže připravit. Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. A kam se dívají tvé oči, tam pak zavedou celý tvůj život. Bude-li tvůj pohled čistý, přinese ti to do života světlo. Naplníš-li ho však závistí, ochromí to i tvé tělo. A pokud světlo, které máš v sobě, je ve skutečnosti tma, jak temná pak bude ta věčná temnota?

O starostech
Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům, protože jedním pak bude pohrdat a druhého milovat. K jednomu přilne a druhého podvede. Není možné sloužit Bohu a zároveň majetku. Nenechte se zatížit starostmi o svůj život, ani obavami o jeho zajištění. Není snad život a duše člověka víc než jídlo, pití a oblékání? Příklad si vezměte od nebeského ptactva. Ptáci nezasívají, nesklízejí, ani si nechodí pro výplatu, a přece je váš nebeský Otec živí. Což nemáte mnohem větší cenu než oni? I když byste se starali sebevíc, délku svého života tím stejně neprodloužíte.

A proč si děláte starosti o to, co budete nosit na sobě? Podívejte se na chrpy a vlčí máky. Ani sám otec vlasti nebyl ve své královské nádheře ozdoben jako jediná z nich. Jestliže sám Bůh obléká trávu, která tu dnes je a zítra se spálí, neoblékne tím spíš i vás? Nemáte snad žádnou víru? Nebuďte proto ustaraní a netrapte se obavami o svou budoucnost. Po tom všem se shánějí lidé bez víry. Váš nebeský Otec přece dobře ví, že to všechno také potřebujete. Na prvním místě však mějte starost o věci Božího království. To ostatní pak získáte spolu s ním. Každý den má dost vlastních problémů, proto se budoucností netrapte.

K a p i t o l a   s e d m á
O kritice
Neodsuzujte a nebudete odsouzeni. Jak soudíte druhé, tak budete souzeni i vy. I vás jednou zváží podle měřítek, která vztahujete na ostatní. Proč na druhém kritizuješ drobnosti a spousty vlastních hříchů si ani nevšimneš? Jak můžeš druhému vyndávat z oka smítko, když ty sám jsi zašpiněný od hlavy až k patě? Pokrytče! Vyčisti nejprve tu hromadu smetí ve svém vlastním životě a teprve pak pochopíš, jak vyjmout smítko z oka svého bratra. Nenabízejte psům, co je svaté a neházejte své perly před svině. Mohou je poničit, otočit se proti vám a nakonec vás i zničit.

O modlitbách
Modlete se, a dostanete odpověď, hledejte, a naleznete, nenechte se odbýt, a dveře se vám otevřou. Protože každý, kdo prosí, dostává. Každý, kdo hledá, najde. A každému, kdo tluče, bude otevřeno. Když vás vlastní syn prosí o jídlo, taky mu nedáte na talíř kámen nebo dokonce jedovatého hada. To byste přece neudělali. I když jste propadli hříchu, dokážete svým dětem dávat dobré dary. O co víc nebeský Otec dá dobré věci těm, kteří jej o ně prosí.

O cestě života
Všechno, co byste chtěli, aby pro vás lidé udělali, udělejte vy jim. Tak by se dala shrnout podstata celého Božího zákona. Do nebeského království se dostanete jen úzkými dveřmi. Tudy vejděte! Prostorná brána a široká cesta vás zavedou do záhuby. Většina lidí má namířeno právě tam. Jak těsné jsou dveře a úzká cesta k věčnému životu a jak málo je těch, kteří ji skutečně objeví :-(

O padělcích
Dejte si pozor na rádoby kazatele, kteří přicházejí přestrojeni za ovce, uvnitř jsou jako draví vlci. Poznáte je podle ovoce jejich života. Z roští, trní a bodláčí také nesklidíte žádná jablka, švestky ani hrušky. Ušlechtilý strom nese ušlechtilé plody, prohnilý strom to však nedokáže. Proto každý, kdo nenese dobré ovoce, bude nakonec pokácen a spálen. Lidi poznáte až časem podle jejich jednání.

O ryzím člověku
Ne každý, kdo se ke mně veřejně hlásí, vejde do nebeského království. Rozhodující je to, jestli člověk naplní vůli mého Otce v nebi. Na posledním soudu se objeví mnoho těch, kteří se budou hlasitě dovolávat toho, že v mém jménu prorokovali, vyháněli zlé duchy, nebo dokonce udělali nějaké mocné činy. Tehdy jim veřejně odpovím: „Neznám vás, jděte pryč! Podle Boží vůle jste se ve svém životě nezařídili.“

Závěr kázání na hoře Říp
Každý, kdo slyší slova tohoto kázání a jedná podle nich, ten bude přirovnán k prozíravému muži, který svůj dům postavil na skále. Když pak přišla povodeň, vichřice a další pohromy, nedokázaly jej strhnout, protože měl pevné základy. Kdo však slyší tato slova a neplní je, je jako hlupák, který svůj dům postavil na písku. Když se přihnala voda a vítr zesílil, jeho dům se s velkým rachotem zřítil.

Epilog
Když Jošef dokončil slova tohoto kázání, mnoho lidí žaslo nad tím, co jim říkal, protože učil jako ten, kdo má autoritu a moc, a ne jako jejich učitelé. Když pak sestoupil z té hory, vydaly se za ním celé zástupy lidí.

K a p i t o l a   d a l š í
Půjdeš taky?


sdílet:

1 komentář:

  1. Díky moc! Konečně jsem pochopil některé souvislosti původního Matoušova evangelia...

    OdpovědětVymazat

Sleduj blog e-mailem