neděle 19. února 2017

Biblický enneagram

Jednička – perfekcionalista (reformátor, kritik)
Puntičkář, člověk všímající si detailů, který je nejvíce motivován okamžitými impulsy k tomu, aby udělal správnou věc. Může být kritický k sobě i k jiným a má velký smysl pro odpovědnost. Často potlačuje zlost, což následně způsobuje jeho výbušnost, kterou se však stydí ventilovat. Oceňuje, co je v situaci správné, nebo nesprávné.

Dvojka – dárce (pomocník, ošetřovatel)
Člověk, který ochotně pomáhá, má humanitární sklony a empatii na rozdávání. Udělal by cokoliv, aby potěšil druhé, někdy dokonce na svůj vlastní úkor. Rozdává se a je na to pyšný. Touží po tom, aby mu druzí lidé věnovali pozornost a pochvalu.

Trojka – soutěživec (workoholik, vítěz)
Cílevědomý, ambiciózní, zdatný a výkonný hráč, který touží po vítězství. Jeho touha po úspěchu může být až přehnaná. Kvůli své práci a nesplněným cílům má málo času na přátele, rodinu a často zanedbává i svůj citový život. Vyžaduje pozitivní pozornost vztahující se k úkolům a výkonu.

Čtyřka – romantik (individualista, umělec)
Individualista a rozený mystik, hledající způsob uměleckého sebevyjádření a citovou hloubku. Je citlivý na krásu a mínění, ale má sklony k melancholii a pocitům, že jiní jsou na tom líp. Přesouvá vědomí podle toho, zda jsou objekty a druzí lidé dostupní, nebo nedostupní. Zaměřuje se na to nejlepší u toho, co není přítomno, a na to nejhorší u toho, co přítomno je.

Pětka – pozorovatel (objevitel, myslitel)
Pozorovatel, vnímavý a schopný chápat informace v nových souvislostech. Pečlivě chrání své soukromí a osobní majetek. Bývá často citově uzavřený. Potřebuje udržet soukromí a odstup. Má jisté obavy z očekávání druhých.

Šestka – nedůvěřivec (loajalista)
Člověk loajální až poslušný, ale také ostražitý k hrozbám přicházejícím z okolí. Vřelý a příjemný, ale často rozporuplný vůči svému obrannému postoji. Jeho přehnaně skeptický postoj může mít za následek pochybnosti o vlastní osobě a nerozhodnost. Zkoumá své okolí s cílem odhalit skryté úmysly ostatních.

Sedmička – požitkář (dobrodruh, nadšenec)
Nadšenec s neustálým nadbytkem plánů a nápadů, který dychtí po zkušenostech a osobním štěstí. Neskrývaným optimismem však může zakrývat obavy z nudy nebo bolesti. Přesouvá pozornost k příjemným asociacím a optimistickým plánům.

Osmička – bojovník (vůdce, ochránce)
Vůdce všech vůdců, motivovaný k ovládnutí sebe a okolí, schopný dominance i ochranářství. Osobní zranitelnost a srdečnost zůstávají skryty pod jeho nepřístupným zevnějškem. Hledá jakýkoli náznak potencionální ztráty kontroly.

Devítka – smiřovatel (vyjednávač)
Usmiřovatel, který dobře vidí všechny souvislosti a různé pohledy na věc, ale často bývá odtržen od svých vlastních priorit a potřeb. Většinou se vyhýbá přímé konfrontaci, ale může nabídnout jistou odolnost díky své neúprosnosti. Pokouší se pochopit způsob a hlediska druhých lidí.

Zkusme podstatu enneagramu představit ještě jednou, ovšem trochu jinak. Představte si, že za 14 dní bude svátek matek a vy víte, že byste měli koupit mamince dárek. Banální situace. Jenže člověk k tomu může přistoupit minimálně devětkrát jinak :-) Každý z devíti typů bude mít totiž odlišné vnitřní pohnutky, jiná ohniska pozornosti, odlišný vzorec myšlení, byť všichni jednají ve stejné věci.

"Jednička myslí především na povinnost a zaběhnutá pravidla, a proto si řekne: ‚Musím koupit nějaký užitečný dárek. Vždycky jsme to tak dělali.‛
Dvojka myslí především ta ty druhé, a proto ve stejné situaci řekne: ‚Už dlouho se těším na to, že někomu udělám radost. Dám mamince dárek, nebo raději hned dva.‛
Trojka často myslí na to, jak vypadá v očích druhých, a proto si řekne: ‚Chtělo by to nějaký mimořádný dárek. Ostatní i maminka budou zírat, jak jsem ochoten plácnout se přes kapsu.‛
Čtyřka chce být jiná než ostatní, a proto si řekne: ‚Přinesu něco hodně zajímavého nebo třeba i originálního. Nějakou nápaditou věc. Jen nic všedního!‛
Pětka ve stejné chvíli přemýšlí trochu odtažitě, a proto si řekne: ‚Ještě to pořádně promyslím, svátek má až za 14 dní, musím o tom uvažovat jasně. Asi by bylo nejlepší jí to dát někdy o samotě.‛
Šestka mívá často obavy, a proto i přitom všem má trochu strach. Řekne si: ‚Bojím se jí dát něco, co už má nebo abych nevypadala hloupě.‛
Sedmička o tom moc nepřemýšlí a bleskově řekne: ‚Dám jí něco nového. Bude to hezké překvapení. Uděláme z toho velkou slavnost a jen dobře, když bude nějaká legrace.‛
Osmička věc zhodnotí zase trochu jinak, a proto si řekne: ‚Není to zase tak nutné dávat dárky při každé příležitosti. Ale nebude problém se pro nějaký rychle rozhodnout, když bude potřeba.‛
Devítka, která často váhá, si řekne: ‚Raději ještě počkám, nač teď pospíchat, udělám to až bude trochu víc klidu.“ [1]
[1] SALMON, Eric. ABC de L΄Ennéagramme, Paris: Jacques Grancher 1997, s. 22.

Představte si ale jinou situaci. Jednotliví lidé budou vyzváni, aby vybrali něco, co je v Bibli oslovuje a proč.

Jednička řekne:
„Oslovuje mne Boží svatost a dokonalost a snažím se vždy jednat správně. Ta pečlivá Marta nebyla zas tak špatná...“

Dvojka řekne:
„Přitahuje mě Boží milosrdenství. Chtěla bych být užitečná jako milosrdný Samařan.“

Trojka řekne:
„Není důležité znát jenom teoretické příklady, ale podle nich také jednat. Uchvacuje mě praktické jednání učedníků a výsledky služby apoštola Pavla.“

Čtyřka řekne:
„Pán Bůh je originální, celý svět stvořil mistrně. Ach... Oslovuje mě to, že svatý Bůh je jiný než my a že i přes svou moc zůstává k lidem citlivý.“

Pětka řekne:
„Ještě to promyslím, je těžké to říct jednoduše. Mám rád příběh o Šalomounovi, který žádal od Boha moudrost.“

Šestka řekne:
„Bojím se to vyjádřit nepřesně. Na Pánu Ježíši se mi líbí věrnost a poslušnost. Ovšem tak jak Ježíše dnes představuje naše církev a náš kazatel bývá často zavádějící.“

Sedmička řekne:
„S Ježíšem byla taky legrace :-), často s ním lidé prožili nějaké překvapení. Nikdo se s ním určitě nenudil. Jupí...

Osmička řekne:
„Ježíš měl autoritu a moc! Zaujalo mě, jak vyhnal penězoměnce z chrámu a udělal tam pořádek. Škoda že v některých případech k tomu nemáme odvahu i v našem sboru.“

Devítka řekne:
„Mně se asi líbí všechno.“

Co byste na poleženou otázku odpověděli vy? Co z Božího jednání pokládáte za zásadní? Je zajímavé, jak se naše odpovědi, a to někdy i docela zásadně, liší. Ať chceme, nebo nechceme, svůj osobitý "vzorec myšlení" užíváme nejenom k Písmu, i ve vztahu k Pánu Bohu. To pak přirozeně formuje způsob a praktikování naší víry.

S osobním poznáním Boha tak jde ruku v ruce i pokušení vnímat Krista "subjektivně". Nic proti tomu, že Boží pravdy chápeme způsobem, který nám je blízký. Vždyť i Pána Boha máme milovat celým svým srdcem, celou svou silou i celou svou myslí (Mt 22,37). Pánu Bohu se to tak líbí. Problém však nastává tehdy, pokud své vlastní "přirozené chápání" evangelia zafixujeme jako jediné správné. Když někdo filtruje biblické pravdy jen skrze vlastní přirozené vnímání světa, jak potom může duchovně růst?




sdílet:

0 komentářů:

Okomentovat

Sleduj blog e-mailem