neděle 12. února 2017

Biblický enneagram - úvod

Tunelovaný Ježíš


Bylo to v jednom "nejmenovaném" křesťanském sboru. Lidé se v něm mezi sebou přeli. A ne jednou. Jedni chtěli budovat společenství zevnitř. Mysleli především na jeho zdravé základy, na způsob biblického vyučování, na výchovu dětí a mluvili také o pomoci starým lidem. Druzí se na svůj sbor dívali jinak. Říkali: „Naše služba nemůže být soustředěna na nás samotné, zdravý sbor je pouze misijní sbor!“ Napjatá situace byla patrná více než jeden rok. Když už se ty dvě skupiny nemohly dlouho na ničem domluvit a sboru hrozilo rozdělení, svolali členské shromáždění, aby se už konečně nějak rozhodlo. Misijně naladěná skupina by raději odešla a zahájila novou práci na jiných základech. A jak se při tom všem tolik dohadovali, začali se tahat o samotného Ježíše. Někdo totiž trpce řekl: „Jen si běžte, Ježíš tady s námi zůstane i bez vás!“ Odpověď na sebe nezůstala dlouho čekat: „Však také půjdeme, ale Ježíš, ten odejde s námi!“

Nebo jiná situace. Bylo to na poradě starších sboru, když už se poněkolikáté domlouvali na způsobu hudby a zpěvu během nedělních bohoslužeb. Kazatel si přál chválící skupinku, soudobé nástroje a worshipy. Starší sboru preferovali tradičnější způsoby a varhany. Záležitost po mnoha hodinách vzrušených diskuzí skončila hlasováním, ve kterém pastýř sboru hlasoval pro změnu, ovšem všichni starší se vyslovili proti. Kazatel k tomu nakonec trpce poznamenal: „Dobře, budu si to na vás pamatovat, vy všichni jste hlasovali proti, pouze já a Duch svatý jsme byli pro...“

Nebo ještě jinak. Zajímavé jsou diskuze o uplaťnování trestu smrti. To není maličkost. Nejde jen o svědomí společnosti. Jde o spravedlnost a v neposlední řadě o život a smrt. Jen těžko byste hledali větší téma. Křesťané v Americe vám většinou řeknou: „Právě proto, že jsme křesťané, jsme pro trest smrti. Ježíš nás učil spravedlnosti.“ Křesťané v Evropě to vyjádří obráceně: „Právě proto, že jsme křesťané, jsme proti trestu smrti. Ježíš nás učil milosrdenství.“ Co na to říct? Jak je možné, že s Biblí v ruce a v Ježíšově jménu docházíme k tak protichůdným závěrům? Přitom se všichni odvoláváme na stejného Ježíše. Je snad Ježíš za mořem jiný než ten v Evropě? A jaký vlastně Pán Ježíš je? Jaký byl a jak by se vyslovil k věcem, se kterými dnes tolik zápasíme? Jaké slovo by přinesl do nepřeberných otázek našeho života, života našich rodin, sborů, společnosti a celé církve?

Někteří lidé si při četbě Bible podtrhávají důležitá biblická místa barevnou tužkou. Já jsem používal dvě základní barvy. Na zásadní věci červenou a na ty méně důležité černou. Pokud se pak podíváte do Bible někomu jinému, zjistíte, že si v ní zvýraznil trochu jiné věci. Říkáme tomu vedení Duchem svatým. Někoho vede tak a někoho prý zase trochu jinak. To je samozřejmě v pořádku. Pokud ale zůstane trvale jen u toho, nestane se z toho spíš vedení "duchem nesvatým", přesněji řečeno duchem lidským, duchem přirozeného vnímání světa? Ohniska pozornosti jsou přece u různých lidí odlišná. Kdo je arbitrem toho, co je v Bibli důležité a co zas tak důležité není? Lidská zkušenost? Lidský temperament? Svědomí? Aktuální situace? Anebo snad sama církev? Neměl by to být v prvé řadě Pán Ježíš sám? O jaké věci nakonec On sám říkal, že je ta největší, ta nejdůležitější a že na ní nejvíc záleží...? Jenže my si raději vybereme jiné věci, které prohlásíme za zásadní. Co když se taková věc stane nejenom jednomu člověku, ale třeba celému sboru, nebo celé církvi? A proč sám Ježíš tolik zápasil s farizeji a zákoníky své doby? Nebylo to právě proto, že při četbě Písma zůstali jednostranní? Tolik se zabývali čistotou Božího zákona, až jim unikla jeho samotná podstata. Co říct na to, pokud někdo na základě Bible vytvoří jakýsi křesťanský "program", když se mu vytratí láska k Bohu a láska k bližnímu? Co je vlastně podstatou evangelia Ježíše Krista? A jaké je naše křesťanské poslání?

Kdo je víc? Kristus samotný, nebo Kristus, kterého jsem si vymodeloval ve svém srdci? Kdo je skutečný a živý Bůh a kdo je jen jeho karikatura? Proč si tolik upřímně věřících lidí představuje Spasitele světa tak protichůdně? A jak to je se mnou? Je Ježíš, ve kterého já věřím, skutečným Ježíšem? Je skutečně tím Ježíšem, kterého zjevuje Boží slovo? Nebo jsem si ho trochu upravil, nebo snad dokonce v něčem ochočil? Pokud bychom se při poznávání Krista nechali vést pouze svým vlastním temperamentem, osobními zkušenostmi, prostředím, zkrátka čímkoli jiným než tím, jak se nám zjevil, dostaneme se nutně na scestí. Ježíše pak budeme přijímat subjektivně, a proto omezeně, jednostranně, falešně.

Tolik lidí si myslí, že se nechá vést Božím slovem, ale nakonec o tom nemůže být vůbec řeč. Tolik lidí si myslí, že jdou za Ježíšem, ale ve skutečnosti jdou za svými vlastními představami, které si do Ježíše opakovaně promítáme. Jde totiž o to, jestli Krista přijímáme ve všem, co zvěstoval, nebo jestli z jeho slova slyšíme jenom to, co nám je blízké, co se nám líbí nebo co svým způsobem obdivujeme. Kristus zjevený v Písmu nemusí být tím samým Kristem, kterého jsem pozval do svého srdce. Proč? Protože člověk zůstává v pokušení skutečného Krista vyměnit za pouhý pocit Krista.

Malé děti někdy reagují roztomile. Dáte jim chleba se salámem, salám snědí a chleba vám vrátí. Když jim řeknete, že se to tak nedělá, slíbí vám, že se polepší. Další den jim chleba se salámem připravíte znovu, a ono se to zase opakuje. Salám zmizí a chleba vám zůstane. Biblický text a dílo samotného Pána Ježíše Krista mají v sobě mnoho pochoutek, řeklo by se až lahůdek. Ovšem sám Ježíš kázal i nepříjemné věci, které mu chceme vracet jako něco, co nám nechutná. Není těžké si vytvořit vlastní obraz Boha. Něco si z něj vzít a něco raději vyplivnout, vybrat si z něj jen tolik, co sami uznáme za vhodné. Není těžké se sžít s jedním biblickým důrazem a to ostatní nechat ladem. Otázka však zní, zda to, čemu a komu věříme, odpovídá skutečnosti. Nebo snad i my máme sklony si z Božího slova vybrat pouze to, co nám je vlastní, co nám připadá logické nebo nám vnitřně zachutná? Pokud to tak děláme, Ježíše samotného tím vykrádáme, vyprazdňujeme, nebo jak se dnes moderně říká, t u n e l u j e m e.  Karl Rahner to vyjádřil slovy: „To, co si mnoho lidí představuje pod pojmem Bůh, díky Bohu neexistuje.“

Vzpomínám si na dobu, když jsem jako začínající kazatel působil na svém prvním sboru. Po zhruba třech letech mi několik lidí řeklo, že ta moje kázání jsou velmi zajímavá... To mě potěšilo :-). Ovšem ta věta pokračovala: „Zajímavá jsou tím, že ať vezmeš jakýkoliv biblický text, většinou dospěješ k podobnému závěru jako v kázáních ostatních.“ Musel jsem mnohokrát přemýšlet o tom, proč byla má dosavadní představa o Ježíši tak jednostranná. Zvěstoval jsem stále dokola jeden biblický důraz :-( Stará lidská moudrost říká: „Skutečnost pro nás většinou není to, co skutečně je, ale to, co jsme se sami rozhodli, že je.“ V tom byla skryta i moje slabina. Ne, že bych snad kázal bludy, ale držel jsem se výhradně toho, co mi bylo přirozené a osobně blízké. V Bibli však najdeme i mnoho jiných věcí. Uvědomil jsem si, že jsem Ježíše Krista kázal povrchně. Začal jsem proto číst Bibli jinýma očima. Apoštol Pavel ve Sk 20,27 zdůrazňuje, že křesťanům oznámil veškerou Boží vůli a nic nezamlčel. O to jde především.

Kazatel Dietrich Bonhoeffer kdysi napsal: "Kdo miluje více své ideály o Kristu než Krista samotného, stává se ničitelem všeho, i kdyby to myslel jinak zcela upřímně, vážně a opravdově." Mezi Ježíšem skutečným a tím virtuálním může být propastný rozdíl. Ten první je Spasitel světa, Král králů a Pán pánů. Ten druhý je vykradený, chcete-li upravený pán našich vlastních představ a přání. Má-li se do našeho života vejít, pak už to není ten svrchovaný Král, nýbrž bůh námi zcenzurovaný, upravený a ochočený tak, aby byl i naší tělesné přirozenosti a svévoli přijatelný. Je to Bůh, který nemá změnit nás, nýbrž bůh, kterého měníme my. Je to lidsky opracovaný Ježíš, kterého si vytváříme podle svých ambicí a osobních potřeb. Proto je vytunelovaný. Ono stačí některé věci nepřijmout, obcházet nebo prostě z duchovního života vytěsnit. A co nakonec zbyde z takového křesťanství?

Ať nám Hospodin dá moudrost pochopit, co je skutečnou podstatou evangelia Ježíše Krista!



sdílet:

0 komentářů:

Okomentovat

Sleduj blog e-mailem